Za pětadvacet let psychoanalytické praxe nasbíral autor pravdivé příběhy, které podává jako poutavé krátké povídky. V intimních portrétech skutečných osob se čtenář setká s homosexuálním profesorem, který si svou orientaci uvědomil až v sedmdesáti letech, s nepořádnou dívkou, která se pomočuje do postele ve svém příliš spořádaném domově, s autorovým otcem, jenž odmítá poznat místo svého dětství, odkud rodinu vyhnali nacisté.

Tím, že Grosz v životních příbězích svých klientů nabízí (aspoň částečné) rozřešení problému, umožňuje čtenáři vidět, jak může psychoanalytický přístup pomoct lidem změnit se nebo přijmout věci, jež změnit nelze.